Vzpomínám

Tenkrát jsem přednášela
a neměla sílu
dívat se Ti do očí.

Nebyla to neslušnost,
jen jsem člověk stydlivý.


Před sebou krb
vlál nadějí.
V rohu piano
a já na něj neumím.

Rty páčily raději slova
a v pozadí stálo
něco, co neopakuje se znova.


Jsem Tvá láska nová?

Políbili jsme se
a nechali cítit
tu křehkost obrazů
nekonečného ticha.

Je krásné být Tvá milá.