Město andělů

Dotkla ses mě tehdy vevnitř,
jednou svojí rukou.
Ani nevíš, jak moc chtěl bych,
cítit i tu druhou.

Vytrhlas mi srdce, plíce
teď dychtí za tebou.
Rozcitlivělý jsem vínem,
až zuby zatrnou.

R1: Pod nebem nad Berlínem,
je město andělů.
Co padají bez křídel,
skrze smog neonů.

Měl jsem tu být pouze krátce,
možná, že na záskok.
Být člověkem není passé,
měl by postačit krok.

R1: Pod nebem nad Berlínem...

Proč se mi začínáš ztrácet,
teď, když tu smím být já?
A proč je to běžná praxe,
když nebe pokyn dá?

R2: Pod nebem nad Berlínem,
město bez andělů.
Kde lidé nachází se,
skrze smog neonů.