Ukradená

Už necinká se klíči
pětatřicet let po převratu,
na vybledlý plyš prach sedá,
a rudá záře už zas je tu,
plebs ctí „nepamatovat si“
či paměť pouze slůní,
tak z propadliště vylézají
štíři, hadi na výsluní.
Byli, jsou, a budou,
že ne, myslí si jen blázen
po nájezdu komančů
už zase rudne zem.
Asi jsem taky blázen,
říkám si, že ta ukradená,
ať plyšová či sametová,
neměla by nám být
ukradená...