život po životě

Život po životě
budiček

„Budičéééék! Budičéééék!“ Tak už skoro rok začíná každý den. Rychle ustlat slamník, složit dvě deky a prostěradlo do jakési podoby spacího pytle. Pozor na faldíky! To je na akademii nejdůležitější. Za to se dávají v rozkaze pochvaly, nebo zákazy nedělních vycházek.
Ano, čtete dobře. V Československé armády vojenské vysoké škole se dávala pochvala v rozkaze náčelníka za ustlaní prostěradla a deky .
Rychle do umývárny, kde je dlouhé plechové koryto s řadou kohoutku. Zkontrolovat pořádek. Mám tady kromě postele s přecpaným slamníkem a dvěma dekami ještě malý stolek a půl skříně. A ještě něco tady mám: zdraví a sílu, Už jednou si mě zubatá odnášela, A nyní, po čtrnáctidenní zdravotní kontrole a čtrnáctidenní prověrce síly na hřišti – jsem zdráv !
„Nááástup! Trojstup nastoupit!“ Všude v trojstupu. Do jídelny, na cvičení, na fakultu... Každý den rozporcovaný do čtverečků zakreslených na papíře. Až večer je půl hodina osobního volna k napsání dopisu. Jinak to asi nejde, když máme normální vojenský výcvik, i přednášky profesorů zrušené brněnské techniky a speciální vojenské přednášky.
Rozkazy se musí bezpodmínečně plnit, často nad lidské možnosti. Vše se zdůvodnilo výcvikem na mimořádné události. Nesplnění rozkazu, kritika a diskuse trestá!
Dlouhodobý život v uzavřeném kolektivu bez možnosti rekreace vyhrocoval situaci. Buzerovali jeden druhého a dělali si větší vojnu. Protože jsem jim pomáhal ve studiu, mohl jsem je poznat blíže. Měl jsem dojem, že jim nejde o studium chemie, ale o snadné získání diplomu a frčky na ramena.

Za pomoc posluchačům jsem dostal pochvalu v rozkaze náčelníka. Nejsem přesvědčen, že jsem dělal správně. Podváděli u přijímacích zkoušek tak, že byly neplatné až směšné! Pomohl jsem jim projít probírkou prvního ročníku, kde se hodnotí vhodnost ke studiu, ale co dále.

Přednášky technických předmětů přednášeli výborní profesoři brněnské techniky.
Nejlepší byl profesor fysiky Poláček. Byl postrachem všech studentů. Měl pověst, že u něj nejde udělat zkouška napoprvé. Student mohl zodpovědět všechny otázky i příklady, a vyhodil ho, když v rozhovoru zjistil, že to má jen našprtané. Ve fyzice není třeba se skoro nic učit zpaměti . Stačí rozumět.
U profesora Poláčka jsem dělal celkem šest zkoušek, všechny výtečně,s podáním ruky a poděkováním. To nikomu nedělal.

Profesorka ruštiny: Nepředstavila se. Měla specifické jednání a vystupování. Celou hodinu stála rovně na jedné kachličce, vpředu rovně, vzadu rovně, bez pohybu a přednášela, vyvolávala. Po přednášce si šla stěžovat veliteli, že ji všichni chtějí pohledem svlékat do naha. Přednášela hlavně ruskou literaturu.
Požádal jsem ji o rozhovor, protože jsme potřebovali hlavně překlady ruské technické literatury. Okamžitě si stěžovala náčelníku fakulty a mi řekla, že mi dá nedostatečnou.
Byl jsem předvolán k plukovníkovi. Ptal se mě,proč mám ve studiu tak rozdílné výsledky. Profesoři mě hodnotí dobře, ale ve studiu marxismu je to podstatně horší. Profesorka ruštiny žádala moje vyloučení ze studia! Ptal se, jestli to není politická provokace.
Plukovníkovi jsem řekl pravdu. Především se věnuji marxismu. Ruskou literaturu znám z průmyslovky. Ostatní technické předměty mi jdou nějak samy.

Pak vytáhl moji přihlášku na akademii a ptal se, proč jsem jako důvod studia napsal získání vědomostí pro práci. Všichni ostatní napsali, že chtějí být vzornými důstojníky. Odpověděl jsem že studuji na vojensko-průmyslovém oboru, půjdu tedy pracovat do civilu a frčky na ramenou nepotřebuji.

Plukovník rozhodl že mi povolí další studium na akademii, ale nepovolí ani jednu opravnou zkoušku. Stačí jediná nevyhovující a skončil jsem se studiem. Také řekl, že dostaneme novou profesorku rušiny, a ještě se uvidí.

(Obával jsem se něčeho jiného. Když jsem psal přihlášku, byl jsem teprve čtyři roky občanem Československé republiky. A z matčiny strany i otce jsem měl polské předky)

Přišla nová profesorka ruštiny a donesla hromadu ruských technických časopisů. Rozdala je a každému určila článek k překladu. Listy s překlady pak posbírala a vyhodnotila. A byl jsem překvapen. Nejlepší překlad byl můj. Dala ho jako vzor.

Profesorka Picbauerová, matematika. Vyšší matematika, derivace, integrály goniometrické funkce, výpočty v deskriptivě... Vždy jsem si myslel že je to obtížné. Ve skutečnosti to bylo snadnější než násobilka. Stačilo tomu rozumět a mít představivost.
V matematice jsem často u zkoušky dostával úkoly o kterých jsem nevěděl vůbec nic. Proto jsem často využíval práva řešit úkoly po svém. Někdy bylo moje řešení kratší, někdy delší Pak se u tabule opakovala diskuze: „Co to tam máte?“ „Definujte to“...“Mohu pokračovat?“ „Pokračujte“ A když jsem skončil výpočet, profesorka hodnotila: „Zkoušku jste udělal, ale přiznejte, že jste to v životě neviděl“. No, neviděl.

Docent Vermouzek chemické inženýrství. Tomu předmětu všichni říkali čínština. Přednášky byly strohé bez opakování, ale zcela srozumitelné. Pomlouvali ho, že si nechce vyvolat konkurenci. Není to pravda. Zkoušky byly bez chyby. Když jsem našel x časopise Chemický průmysl výpočtovou chybu, donutil mě abych napsal redakci sám. K tomuto předmětu je nutné rozumět chemii, fysice, matematice, a mít představivost. Jinak je to opravdu čínština.

Profesor Frejka, chemie. Starší profesor s mimořádnými znalostmi a zkušenostmi. Bohužel nejvíce podváděným profesorem posluchači,ve spolupráci s velením akademie
To byli profesoři, za kterými jsem přišel na akademii. Kromě toho byly další a a zvláštní předměty, .

Blížil se konec druhého ročníku,to je běžně konec presenční vojenské služby. K zamyšlení mě nutila jedna věta lékařů, která se mi nyní vtírala do mysli: Nikdy nezapomeňte, jaké jste prodělal onemocnění. Vždy informujte lékaře. Nezapomeňte, jste po druhé na světě.
A co to tady provádím. Stovky kilometrů nácviků pochodů v úpalů slunce, dešti, ve dne v noci. Běhy v masce, několik hodin skákání do tanku a zpět spojené s během a proměřováním terénu, a zpět do tanku. Bylo Vše v celogumovém oděvu a masce, Tank byl rozpálen sluncem , nešlo na něm udržet ruku. rozpálena i guma. Pot v tomto oděvu dosahoval nad kolena.
Zimní stanování ve Vyškově při pod deset stupňů pod nulou, Přikrývka jen dvě deky, v uniformě se spát nesmělo, Ráno půl hodiny cvičení venku, v letních kalhotách, bez košile. Pak stání v zástupu venku, půl hodiny v mrazu pod deset pod nulou, také bez košille v tenký letních kalhotách..Stát jsme museli v pozoru, bez pohybu Jeden posluchač se podíval na hodinky,a byl potrestán A podplukovník Branč, zabalený jak mimino měl proslov, že tak musíme cvičit častěji. Později mu vyhořel stan. Ukázalo se, že jeho stan měl ještě izolaci a topení, od kterého vznikl požár.
Při jízdě autem někteří řidiči z nedostatku spánku havarovali. Zase bylo velké kázání, musíme cvičit více, abychom nevydrželi beze spánku jen tři dny,ale čtyři, pět dní.

Ubytování jsme byli v dřevěných chatách po němcích. A v zimě jsme mrzli. Dvě vojenské deky nestačily a více jsme neměli. Ubytování bylo často měněno. V uniformě se spát nesmělo.

Hodně námahy mě stálo zvládnout cvičení na nářadí. Po těžké nemoci jsem byl osvobozen z tělesné výchovy a podobné cviky jako „ kotoul na bradlech a seskok roznožmo přes konce bradel“ (zápočet) jsem ještě neviděl. Vše se dalo nacvičit, a udělal jsem všechny zápočty.