Hmatatelná láska

Dva mlčenliví
mluvili spolu přes hodinu.
To něžné neoblačné domů
viselo na stránkách
švů i kuchyňské zástěry.

Chci žít šťastný
a jdu Ti v ústrety.
Tvoje rty
i Tvá bujará mysl
jako hukot včel,
co právě z úlu vyletěl.

I tož je láska,
co temperamentem
si víská.
Pomni, nahá jsi stejně
ta nejkrásnější ženská.

Umyj si oči
a pišme básně dál.
Ty sluníčko
nezapadající
do převislých skal.

Miluješ kankán.
Hrady a zámky.
Má princezno
ze zašlé schránky
i nevyplněné adresy.
Budiž, budiž navěky.

Miluji Tě.
Máš hlas komtesy.
Už přivři nenamalované řasy.
Máš šarm přírodní
i štědré krásy.

U toho měsíce jsi stála spokojená.
Já viděl jsem Tě z okna
a chvěla jsi se
i nebála.

Máš toho nejnádhernějšího chlapa.
A pusu jsi mi dala.
Ty má.
Pohádková.
Lucerno nevšedních rýmů.
Ty, zralá ženo.
Lásko.