Cukrovíčka se štíty

Ocitli se
na krajnici mezi znovuzrozením a svátky
procitlí úderem
nechali proudit očima neohraničený svět
v němž nebylo možno
nevidět

Dotčeni nedotčením
fosforeskující barvy se obrátily do brýlí
a po chvíli
jen berte si...
a od zítra nic nebolí
jsme křehké povzdychnutí v "neboli"
a chodníky nás rolují do podzimních ulic
prosí o plácky
o prostranství
opodál opršelých výloh
a průchodů do bodu nalezení

Kroutíme šamany a krále ve spirále
nenasytní po chlácholivém slově
měníme talent za cukrovíčka se štíty
nebudou za nás bojovat
jako nikdo nebude

tam někde kde si nikdo nevšimne
/někdo byl ochraptělý v hlase
a naivní...
zase/