Známe se?

Sem tady,
no ty ne.
Neznáš můj svět,
jenom ten co tvé straně.

Vlk černý i bíly,
rozdílne co směčky.
Sem vlk bíly,
a ty černý.

Ostří spájíc nas zubů,
ne ale stezka lesu.
Kež bys poznal,
vidím, že žal.

Nesmím ale přejít přepast,
vlku co střezíc háj.

Co kožich černej,
pokrýva oči modré.
Co kožich bílej,
pokrýva taky, oči modré.

Krása aquamarínu,
ukrývajíc hlubinu.
Kdy ty ukrývaš taj,
neznáš, že ja ho znám.

Vlku černý,
neznáš můj svět,
neznáš i mně.

Znám ale oči ti říkaj co,
odvrhlá kýmsi byla žádost,
kdy maska odhalenou až,
v probíhajíc co už obřad.

Stůj!,
ještě nelov,
nasákl bych kožich krvi.
Nelov, není proč,
můžu projít cez most,
do ti co strán?

Kdoví či poznáš,
známou z neznáma tvář.

Vlk bíly,
ze směčky co přítomných.
Vlk černý,
ze směčky co minulých.

Co spáji se,
přítomnost či minulost,
ledaby skály co směček oboch?

Vlk černý víta co měsíc,
jako on byc mu osamělým.
Nezná ale, vlk bíly,
víta, že hvězdy,
co měsíc z úzadí střeží.

Co jedno fikce stvor,
i druhé realitou,
světu hranici hrou.