Už dlouho

V introvertní rovině
hladím náš koráb lásky.
Mluvil si o rybičkách
a znělo to něžně.

Uchopím Tvé dlaně
a rozmělníme pryskyřici
v obrazcích ňader skvostných.

Milovat není hřích.
Po kouskách pozorovat
Tvé oči,
hlídat Tvůj pohled
v bocích.

Ach drahý.
Jsme spojeni vyšší mocí.

Líbám v pomlkách
Tvůj půvab světa.
Jsi ráj a žádná veta.

Už přiskoč, květe drahý.
To jablko je krásné od Evy.
Ač nejsi Adam.
nakousni.
Jsem udělaná,
už když promluvíš.

Láska je naděje,
pouť i kříž.
Jednou vkročíš
a steny zníš.
Je to terapie
a dojetím si zabrečíš.

Lásko v rozechvění
otvíráš knihu života.
Jsem uragán, propast
i kybernetická zdrobnělina.
Výtvor Boha.
Kreativní i důvěřivá.
Cítíš na týle
koláž nádherného kina?
Jsme tam my dva?

Štěstí přihořívá.
Inspirace, múza
je nejkrásnější nahá.

Kresba spojů nerozstříhaná.
Ještě hoří láva plátna.

Dvě ruce a totožná cesta.
Žádná křižovatka.