Fikce a sny

V poslední době, kdy beru mnoho prášků a některé z nich na bolest se mi zdají velmi intenzivní sny.

Často se budím zpocený a přemýšlím o vystavěných příbězích.

Bojím se o manželku v náručí milenců, střílím zvěř na dalekém západě, proháním se prérií v sedle mustangů, žiju v Dillí, sjíždíme divokou řeku vysoko v Andách.

Řídím samosprávu města.

Hádám se na uměleckém sympoziu s Černým, Zoubkem, Filou.

Hádám se i s Fialou, Klausem a Havlem.

Poslouchám vážnou hudbu.

Měním se v pustinu, prach a mám strach.

Realitu života mi připomenou bolesti prstů, nohou, zad, šlach i svalů.

Bojím se odhalení mých zločinů.

Žiju v dětství s prakem a vzduchovkou.

Nebojácně lezu na vysoké stromy.

Tluču do ohřáté rudné horniny a tvářím ji v nože a zbraně.

Mám armády krásných žen, pro své touhy a potřeby

Hřeším.

Sny jsou nejen plastické, vizuální, teplotní ale i čichové.

Věřím ve vůni.

Hledám tu se mnou souznící.

Tu pravou.

Vzpomínám na zapomenuté.

Vystavuji fikci

Mozek si se mnou pohrává a většinou boj vyhrává.

Vidím v noci stíny, letící hvězdy, myslivce a ptáky.

Přestávám žít ten život tu.

Nemám spojence.

Žiju ten opravdu opravdický.

Ve snu snový.

Vidím oponu a co se za ní děje

Bavím se s Karkulkou i vlkem.

Pošli mi nápady

Pro ty mé záhady

To abych věděl, proč tohle v mokrém tričku s koláči píšu, čtu a žiju.

Když já nevím, kdy se tě zbavíme

A zda vůbec chci.

Můj snový příteli.