jen
starší - předělávka...
» autor: Marcone |
míjíme se v temnotě
zapadlého stánku
s cukrovou vatou
pouťové abstrakce
našeptávají v písmenkách
o niternosti otvírání
kolidujících drah osudů
jen jsme se chtěli nerozházet
ale dopadlo to vzpomínáním
na budoucí samotu
zapadlého stánku
s cukrovou vatou
pouťové abstrakce
našeptávají v písmenkách
o niternosti otvírání
kolidujících drah osudů
jen jsme se chtěli nerozházet
ale dopadlo to vzpomínáním
na budoucí samotu
Tipů: 12
» 26.09.24
» komentářů: 5
» čteno: 288(8)
» posláno: 0
» nahlásit
» 27.09.2024 - 21:50
To musí člověk prožít, aby to i tak napsal. To je na tom smutné, i když je to dobré.
» 06.10.2024 - 07:58
Je to tak hmatatelné.... i dráhy osudu mívají své objízdné trasy, však.
CJ
CJ
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: musí to tak být | Následující: brzypozdní