Zasněná

Když se večer z okna dívám, zasním se a s vesmírem splývám. Snažím se najít počátek mé bolesti, opět jsem spadla však do lesti. Láska byla začátek, jeho oči a dlaň neštěstím počátek. Moře lásky z jeho úst a já teď měla dlouhý půst. Záře rána mi v tom naruší to snění a můj stav to zas okamžitě změní. Moře lásky, andělů a hodných duší, co smyje déšť a mé srdce víc a víc buší, protože já zas opět tuším, že to zlé mi tu zase vejde, a co na tom komu sejde? Natrhám si sedmikrásky, já nechci zlo, jen svět plný lásky.