musí to tak být

Nedávno jsem četl nějaké citáty a de Saint Exupéry měl teda hlášky.
"Člověk je sám mezi lidmi".
Nebo "co je důležité, je očím neviditelné"

Já vím, že když si někdo čte( to už se dneska moc nenosí )
tak si najde vždycky něco, co si může vztáhnout na sebe. Asi to měl být fejeton, ale bude to asi jen elaborát na téma, coby kdyby.

Prostě jsem se ve svým věku "zainteresoval" citově.
A ne, není to chlap, když já jsem. Není to ani autobus, jablko, porno, mrtvola, inspiro, trans. Je to ten jediný správný opak.

Žena.

Ale jaká...
Jak popsat někoho, koho jsem si vtisknul.
To není příměr, že jsem se upnul, to je prostě někdo, koho cítím, i když není se mnou a nikdy nebude. Kdo se navždycky obtiskl. Beru si z toho jen to dobrý. Třeba neposer se z toho, nebo tak.

Jen, její důvěra ve mě je tak... twl tolik pozitivna jsem snad nedostal za celý život.
Báječná osoba, která se prolnula s mým životem, tak pozitivní, střelená, objektivní, upřímná. Prdlá, to je asi ten správnej příměr. Jenomže to je to, co mě upoutalo. A zase ta nespoutanost.

Prý jsem vyčníval v davu.
A zas twl, Je asi strašný vyčnívtat. Protože nechceš prostě vyčnívat. Už jsi srostl s tím, že samota Ti vyhovuje. A pak Tě jedna drobná, katastroficky úžasná osobnost,osůbka vykopne z Tvé zóny. Máš v hlavě zmatek, řekneš si, no jó to přejde. Jenže pak si uvědomíš, že to vole nepřejde.
A to mám jako ještě zpracovat, když mi v hlavě šrotuje jen jak udělat neudělatelný? (nemyslim ji) paka...
To prostě nejde. A nebo jde, katastrofálně taky, ale stejně nejde.
Nejede to přes rodinu, kterou má. Do toho nejdu.

Chápej mě správně, láska umí být i svině,
prostě se jen potkáme, minem
ale tady si vskutku neumíme

říct ne.

Její energie by nabila snad i Teslu. A i protože jsem ve fázi neTesla, i tak mě to strašně nabíjí. Paraox ničeho.
Jo a ta citová zainteresovanost... Vím, že je oboustraná.

Nejsem slepej, ani jelito.

O to je to horší...páč to má jednu vadu
...