Úterní káva

Dívám se na obrázky
Alenky Dostálové,
co v nebi maluje.
Ty její linie.

Skvost lásky
k barvičkám
zní srdcem.


Je mi blízká
a nemluví
monotónním hlasem.





Prosím, káva a banánek.

Dejte si se mnou
neočekávaný dýchánek.

Umění je slunce
a barvy slast duše.



Pusu pro malíře.

Potěše membrán
v rozechvělé bárce.


Světlo

rájem

vesmíru

plá

v


krystalu


my.


Láska je zemětřesení
i rozklad tíhy,
co přinesla chmury.


Dostanu další pusu na údy?