12.Podzim 1974 p

slunce zmírá

mlha tváře ukrývá

to podzim přichází

a jeho vítr přináší

rána střízlivá

a snění večerů

kde nemůžeš být nikdy sám

protože z práce jiných musíš žít

a ty z ní

pro lidi v autobusech a tramvajích anonymních

pro babičky hrabající se v popelnicích

pro řečníky v televizích

pro blázny kteří nevydrželi život náš bláznivý

pro traktoristy oranišť nedozírných

ale své vzpomínky dávné

vnitřní svět jogínů

chladů déšť

srdcí žár

nemůžeš jim nikdy dát

musíš za svou láskou jít

kterou v kinech nepocítíš auty nedohoníš

v tváři soumraků

v berlích mrzáků

v drátech koncentráků

poznat zlé od dobrého

a pravdu skrýt

protože každý ji chce vnutit ostatním

a chce být králem se zlatou korunou

proto se země stane pustinou

že jeden v znamení kříž má

a druhý z kalichu chce pít

lásku která nepočká

lásku která nepočká

lásku která nepočká a nepřichází samotná