Sedm

Kolik šancí člověk má,
šancí stát se lepším já,
lepší verzí sama sebe,
od pondelí až neomezeně.

Kolik výzev člověk dá,
a kolik jich sám odevzdá,
život plyne neúprosně,
výzvy těžší, mysl žasne.

Kolík dní nám ještě zbývá,
to nám poví hravá středa,
ještě dost a přitom málo,
co by ještě za řeč stálo?

Kolik lásek člověk zná,
každá další zázračná,
dech se krátí, čtvrtá se vrátí,
poslední se však nikdy neodvrátí.

Kolik snů a tichých přání,
skrývá srdce v naději,
oči těžké v pět už usínají,
a slzy pomalu touží,
stát se zas kapkami v moři.

Kolik ještě toho máme,
kolik plánů nastřádáme,
vše se ztratí v okamžiku,
kdy se mysl vypne v mžiku.

Kolik je dost, kolik stačí?
duše ve tmě tiše kráčí,
kouká zase kam se vtělí,
vše začne zas po neděli.