Prší láska

V knize osudu
přáls sis
zralou ženu
bez předložek
i vykřičníku.

Semkla Tě duha
i barva úsměvu.
To jen rtěnka
se vžila do vzkazu
a umíněně
žvýkala
v naději výstřihu.

Prší slova
básně
a hladí strofy.


Znáš spisovatelské kroky?

A její pusy?


Má nádech Prahy i Kolína.


Píše,
co cítí každá vteřina.

Milované.
Prodyšné.


Fluidum magie.




V sekundě

nehmotně

duševně

neočekávaně




se pomiluje.


Najdeš mě?


Báseň otřese se.
Šarmem
i aktem po lese.


Uvidí nás někdo.

Nic neděje se.


Budoucnost,
co promítne se.


V etapě

zvučícího
harmonia,

kdy katolík zavolá do kostela.


Bože, řekni mi,
že to má být ona.