laskoviny

Ztrácíš se někde v horizontu,
jak krvavé slunce navečer
já denně tady stojím frontu
a zkouším, zkouším ..nebrečet

Znám tady všechna stébla krajin
i dlouhé vrásky polí
proč takhle lásky zapadají
a proč to tolik bolí?

Procházím stezky, údolí, lesy
jsem poutník s brašnou plnou citu
nahoře volám u soutěsky
haló, haló.. Kde jsi?
i v tichu větru, vím, že
jsi tu.