Kráska s ptákem v dlaních

Moře širé, hlubinami temné,
moře hravé, nocí světélkující,
neznámým tajemné, známým děsivé,
moře věčným pohybem živé,
moře, nás živých tolik chtivé,
tobě bez cinkání připíjíme,
na tebe pijem!

A zatím...

… laškuje s ní, zatím jen rozverně,
božsky k ní přiléhá, chtivě ji objímá,
a zkouší zda pannou panna je,
ta panna z přídě naší lodi.
Poseidon, jsa mořem, vzdouvá se,
a vlnami vilně pokyvuje
jak Satyr pyjem

A zatím...

... ta panna ptáka v dlaních svírá,
však ne Poseidon, ač na to má
a jistě ne posádka sny zpitá
jež po kocovině svědomí zpytá,
ani útesy chtěním po ní chvějící se,
ještě láska ani touha neumírá,
řev vln, racků chechot, větru skučení,
to vášeň volá.

A zatím…

Do cudné krásky z galionu
jež lasturu svou na odiv dává,
do panny z dřeva vytesané
na přídi o věčných tužbách snící
co nikomu se nepoddává,
nepronikne žádný, snad jen jeden…
Ji šášeň zdolá?