Jaké to bude?

Je brzy ráno a mne už sa nechce spát. Budím se nervózní a první myšlenka běží za tebou. Dnes se zas uvidíme.

Jaké to bude?

Nikdy to není takové jaké si to naplánuju. Nemůžu říct či lepší nebo horší, ale je to úžasné. Být s tebou. Být vedle tebe. Kolem nás spousta lidí a když se nám potkají oči tak se vesmír zastaví. Všechno se spomalí, zvuky utichnou a ja tě vnímám teď a tady.

Moc se neznáme a stejně mám pocit, že tě znám 1000 let. Mám pocit, že som na tebe čakala celý život, teď si tady a ja nevím co mám dělat, protože ty si na mě pravděpodobně nečekala.

Jaké to dnes bude?

Budeme se celý čas hledat očima v tom davu lidí a když se konečně najdem tak budeme předstírat, že je to náhoda? Že to není to jediné po čem celou dobu toužíme, být spolu?
Nebo se mi ozveš a potkáme se, dřív než si měla potkat nějakou novou holku, na první pohled se zamilovat a už si mě nevšímat.

Dnes večer mě budeš držet v náručí a já budu cítit to souznění, kterému nesmím říkat láska, pretože je to moc silné slovo na to jak krátce se známe. Pretože to je to co od tebe prý nikdy nedostanu.

Říkejme tomu klidně rozpínání vesmíru, ale chci to zas cítit.