Sobota

Zadrhla jsem se u nádobí
a poslouchala déšť
v ladnosti kapek citu.

Kočka chtěla ven
a překlopila nudu
i krapet studu.


Ten suchý rohlík
s černým čajem
byl pokladem
z obchodu od Vietnamců.
Jsme tu jen vesnice
a bez marketů.

Dýchám
s Bohem v zákrytu.
Svět je meluzína
a volá mě sílou okamžiku.

Vrků.
Létám u pramene
žabího kamene.
Jednou se ráno usměje,
podruhé zas nevede.

Jsme to my lidé,
co přeskočíme
a jdeme,
protože svátost říká,
ať vše dobré i zlé přežijeme.

To je mé evangelium vzácného dne.