Járovi Exnerovi

Járo, zvedni už ruku k malé holce
a vezmi si místo kouření její bavlnky.

Je to stejná krabice.
Však víš.

Je mi čtyřicet sedm
a já nespálím Tvé vzpomínky.

Bylo mi sotva šest
a já lezla na klín
a věřila jako poslední.

Strejdo, neumři.


A do nebe.
Nebyly by lepší ty růžové bavlnky.

Hele.
My víme.


Utři si slzičky.


A ještě nezakopni.
Máš rozvázané tenisky.

Jituško!!!!