Festival

» autorka: vanille_life
Byla jsem před lety na festivalu...
Krůček po krůčku cupitám v davu.
Hledám tě, patrám a ztrácím dech.
Po bouřce tráva zlitá jak mech.

Ty jsi šel za jinou, já našla stín.
Pod střechou skrytá jsem, vidím tě s ní.
Utíkám po trávě, kloužou mi boty.
Upadám do bláta a do temnoty.

Po létě přišla mi od tebe zpráva.
Zveš mě na koncert... Usychá tráva.
Sedám si na židli politá vztekem,
opouštím jedinou myšlenku s brekem.

Myšlenku na návrat zpět do těch sraček,
To už spíš hledám v tom nějaký háček.
Píšeš, že vzpomínáš, že je ti smutno.
Ale že nemusím, že není nutno.

Byla to zase hra, zase to zkoušíš,
nejsem už naivní, jen mě pokoušíš.
Koukám se z okna, jak padá listí.
Těším se až mě to úplně pustí.

Zima je dlouhá, čekám na zázrak.
Přemýšlím, přehrávám, dává to zabrat.
Všechno je v pořádku, teď už to vím.
Jen tebe rychleji propouštět neumím.

Na jaře opět se zelená krajina,
do srdce valí proud lasky jak lavina.
Jen jediná vzpomínka, naděje přežívá,
že zase budu mít chuť jít na festival.
Tipů: 4
» 08.07.24
» komentářů: 1
» čteno: 23(3)
» posláno: 0


» 08.07.2024 - 17:13
Poslední sloka mě připadá trochu kostrbatá a jinak takový klasický festivalový příběh

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Bouře | Následující: Osvobození

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.