Caesar dělal věci tak dlouho a vytrvale, dokud se mu nepovedly, a tím neustále překvapoval své nepřátele, i když ti už ho dobře znali.

(( ...)).
..
..
Vzhledem k tomu, že Římané si udrželi nadvládu nad některými provinciemi po mnoho set let, a to při jen nepatrné vojenské přítomnosti, vzhledem k počtu domorodého obyvatelstva, nemůžeme se zbavit dojmu, že se i porobenému obyvatelstvu v Římské říši nežilo zrovna špatně (nespokojené výjimky jim tam potvrzovaly pravidlo, např. Izraelci, Gótové, a asijské kočovné národy ).


Způsob, jak po mnoho set let jednat s domorodým obyvatelstvem na dobytém území, mohl sloužit za vzor hloupějším dobyvatelům v pozdější historii, kdyby měli větší možnost nebo snahu se o tom něco dozvědět - např. v průběhu středověku, nebo za druhé světové války, apod..



Divoké kočovné asijské národy, spolu s velehorami, zajistily, že se Čínská a Římská říše nestaly sousedy úplně na dotyk, nebo na dohled.



Naše euro- americká civilizace by se od vývoje a společenského života v Římské říši mohla velice hodně poučit, kdyby si, místo taktiky pokus-omyl, ušetřila čas si o tom něco hloubkově nastudovat.



To, že naši politici nemají dnes moc zájem nebo čas poučit se od společnosti Římské říše, která se nám v mnohém velice nápadně podobala, nás může donutit poctivě zopakovat jejich chyby, což se dnes už dostalo do fáze podobnosti před jejím kolapsem ve čtvrtém a pátém století našeho letopočtu.



Nechuť poučit se z chyb Římské říše souvisí s tím, že kdo si pyšně nechce uvědomit staré chyby, musí si je znovu zopakovat.



Kolaps naší civilizace dnes hrozí i proto, že mnozí lidé ignorují fakt, že historie je nejdůležitější vědou už proto, že se tam vejde prakticky všechno.



Dnes nám hrozí dost hrozivý kolaps naší západoevropské a euroatlantické civilizace proto, že si mnozí lidé nečtou každý den v posteli před usnutím o Římské říši.





....

..

..

Caesar dělal věci tak dlouho a vytrvale, dokud se mu nepovedly, a tím neustále překvapoval své nepřátele, i když ti už ho dobře znali.

..

Caesar v římské občanské válce musel daleko více napínat své

schopnosti než ve válce Galské, protože jeho nepřátelé se chovali podobně rozumně jako on.



Caesarovi k úspěchu v občanské válce

přispěly jedinečné zkušenosti z galské války.



O Caesarově úspěchu v občanské válce rozhodovaly některé

drobnosti, které udělal navíc oproti svým soupeřům.





..

..

V římské občanské válce se města, které bojující vojevůdci navštívili se svým vojskem, stávala většinou na určitou dobu bez boje jejich spojenci. To se nám může zdát velice povědomé i pro naši dobu.



Caesar, když chtěl odněkud odtáhnout se svým vojskem ještě před bitvou, ho nechal nejdříve několik dnů po sobě bojově seřadit před táborem nepřátel, aby jim tak dal důrazně najevo, že neutíká. Podle toho vidíme, že se Caesar nadprůměrně vyznal i v účinku symbolických gest.





..

..



Caesar měl dlouhodobé úspěchy ve válce i proto, že dodržoval

své dané slovo, i když nemusel, nebo i když ho to zdržovalo.



Caesar soudil prohřešky svých vojáků

spravedlivě, a tak se mu vojsko odměňovalo jeho oblibou.



Velitelé galských kmenů nebo vojsk, kteří se k Caesarovi nechovali poctivě, k němu raději přestali preventivně chodit, protože on to osobně hned rozpoznal.



Caesar se chtěl stát vládcem císařem po období římské republiky s určitou demokracií, protože k tomu přechodu vývojově nazrál čas (...). Podle jeho jména se potom ta funkce jmenuje dodnes, a tento typ státu se podle něho jmenuje císařství.









..

..



Caesar se ,podobně jako např. Napoleon, stal císařem po

období zastupitelské demokracie, protože to je další stupeň ve vývoji.



Období císařství logicky postupně nastupuje v mnoha zemích i v naší euroatlantické civilizaci, ale raději se jim dneska neříká císařství.



Císařství nastupuje poté, co se oslabí nebo vyčerpá zastupitelská demokracie -tomu, v rámci svých možností, docela rozumně čelili ve starověkém Řecku hned několika způsoby, např.tím, že si raději sami zvolili co nejrozumnějšího diktátora.



V některých státech starověkého Řecka si lidé pro některá těžká období volili dočasné diktátory podle jejich schopností, a tím se snažili eliminovat nevýhodu demokracie, hlavně její pomalejší reakce.



V době válek o přežití státu, nebo národa se někteří Řekové dobrovolně dočasně vzdali demokracie, ale s tím rizikem, že se vybranému diktátorovi jeho funkce zalíbí i na další dobu.



V mnoha národech si jejich představitelé zvolili své osvícené a moudré vládce podle nejpřísnějších měřítek, ale pokud potom ta funkce přecházela i na jeho potomky, nestačili se někdy divit, jak daleko spadlo jablko ze stromu hned ve druhé generaci. .



.



.



Caesar doplul s vojskem i do Anglie, ale neměl na

ně dost času, a tak je tam nechal na pokoji.



Caesar se se svým loďstvem dvakrát ukázal i na anglickém pobřeží, ale měl jiné důležité body ve svém diáři.



Caesar podle mnoha svých počinů naznačil, že moc dobře znal sílu symbolu.



Caesar ve svých Zápiscích z války galské o sobě psal jako o

cizím člověku, a tím zvyšoval jejich čtivost v římských domácnostech.



Caesar se v bitvách snažil osobně dostavit na všechna rozhodující místa osobně, a tím podstatně zvyšoval

bojeschopnost svého vojska. Poznali ho z dálky i beze slov podle dobře viditelného purpurového pláště.



Vojáci římských legií Caesarovi nadprůměrně věřili, protože, mimo jiné, poznali, že

většinou nedělá nesmyslné chyby, které by je zbytečně stály jejich životy.



Caesar nám dodnes ukazuje, že nejvýznamnější vojevůdci vždy museli také být velice dobří v lidských kvalitách, v psychologii, v nadprůměrně dlouhé výdrži, v managementu, v logistice, ve výběru svých porádců, a v tom, že dovedli lidem kolem sebe lákavě a uvěřitelně předestřít, o co se vlastně bojuje.



Caesar byl u vojska daleko více oblíben než někteří

senátoři, který se učili válčit za pochodu za cenu mnoha jejich obětí.



Caesar měl v občanské válce problémy nesrovnatelně většího druhu než ve válce galské, a tomu se odborně říká, že rosteme spolu s našimi úkoly.



Caesar v galské válce využíval toho, že mnohé

galské obyvatelstvo nemělo rádo své (galské) sousedy.









Caesar si později asi neuvědomoval některé výhody demokracie, a tak si postupně bral čím dál víc pravomocí jen pro sebe. .



Caesar nebyl pochopen, když chtěl korigovat tok řeky Tibery apod., ..., protože

to se už dotýkalo osobně každého obyvatele města Řím.



Caesar nechal v r. 55 před Kristem během pár dnů postavit v prudkém toku Rýna most ze dřeva, a udělal tím

na budoucí Němce veliký dojem.



Když Caesar v roce 55 před naším letopočtem postavil most přes Rýn, začalo se

germánské jezdectvo v Galii cítit méně sebejistě než předtím.







..

..

Caesar postavil most přes Rýn během velice krátké doby, a

tak uvedl náhle germánské obyvatelstvo za Rýnem do nového dějství v jejich historii, které zatím neočekávali.



Když Caesar velice rychle postavil most přes širokou a dravou řeku Rýn, germánské obyvatelstvo

se od řeky raději na pár dnů odstěhovalo.



Když Caesar nechal postavit za pár dnů most přes Rýn, mnozí

Gótové tušili, že od Římanů se dají čekat problémy.



Caesar se vyznačoval tím, že nadprůměrně dělal veškeré své záměry tak vytrvale, až se mu povedly,

a tím neustále překvapoval své nepřátele, i když ho už dobře znali; .. .

(( ...)).







Caesar dovedl pokořit s pár desítkami tisíc vojáků mnohamilionovou Gálii i díky tomu, že obratně využíval taktiku Rozděl a panuj, a ne jako jeho předchůdci, druzí vojevůdci zde hloupou taktiku Každý, kdo je Gal, je můj nepřítel.. (...).Dal si tu námahu s jednotlivými galskými národy opakovaně mluvit a jednat, a uzavírat spojenectví proti jejich nedůtklivým sousedům, apod..



Caesar dovedl ve všech svých válkách snoubit římskou vojenskou moc se svou mnohasměrnou nadprůměrnou inteligencí, a dalšími lidskými schopnostmi.



Caesar s několika málo legiemi dovedl relativně rychle ovládnout obrovskou Gálii s mnohasettísihlavými galskými armádami i díky svému talentu vybírat si manažersky co nejlepší náplň svého dne, a dělat věci v předstihu před svou konkurencí či nepřáteli.











..

..

Caesar se netajil svou oblibou ženského pohlaví, a tím si jen

znovu získával další sympatie u svých řadových vojáků.



(( ...)).



Julius Caesar se pro mnoho generací stal velitelským i politickým vzorem natolik, že si vypůjčili jeho jméno pro název císařské funkce podobně, jako později jméno franckého vládce Karla Velikého pro funkci král.



Caesar šel v den své vraždy do senátu i přesto, že se ho všemožně od toho snažila odradit jeho manželka, a z toho se můžeme poučit v tom, že máme poslouchat rady žen v našem okolí, protože oproti mužům dokážou daleko více využívat svou levou polovinu mozku.





..

..

Caesar opakovaně vzbuzoval údiv svých nepřátel i římských obyvatel tím, že z objektivně bezvýchodné situace vždy nakonec vyšel se svým vojskem jako vítěz. Tomu mnoho lidí v jeho době začalo přisuzovat božskou symboliku.







Caesar dosahoval svých úspěchů v boji i proto, že

při něm využíval běžná pravidla pro život.





Caesar, podobně jako třeba Napoleon Bonaparte, měli velikou důvěru svých vojáků, protože se se sami vypracovali do svých velitelských pozic, na rozdíl třeba od senátorských, nebo šlechtických velitelů, kteří se mnohdy draze učili bojovat teprve za pochodu.

..

..

Caesar si během občanské války nedělal iluze o trvanlivosti spojenectví některých římských měst, a preventivně proto vymýšlel manažersky a logisticky náročné pojistky, které nás dnes udivují především v tom, kolik toho v životě může jeden člověk stihnout.



Když srovnáváme program našeho dne s tím, co všechno za jeden den dokázal stihnout Caesar, tak je to mnohdy nesrovnatelné (-a to přesto, že neměl k dispozici telefon, nebo internet, a další našenovodobé vymoženosti).



..

..

Caesarovou vraždou se záchrana republiky a demokracie vrahům nepovedla, protože demokracie již byl vývojově dočasně zralá pro svůj konec.



Caesarovu vraždu podporovali i někteří Caesarovi přátelé kvůli principu, a ty možná později mrzelo, co všechno způsobila, a republiku jim stejně nezachovala.



Caesar neměl v úmyslu dlouhodobě překračovat řeku Rýn, a tak své postavené mosty nechal vždy potom zase rozebrat k úlevě germánských kmenů.



Caesar nechal při svém odchodu od Rýna mosty vždy rozebrat, protože asi tušil, že by je Gótové zneužívali ke svému prospěchu.



Mosty přes Rýn demonstrovaly budoucím Němcům jejich místo v tehdejším světě, a také to, že o schopnostech římské civilizace je zbytečné diskutovat.



Při stavbě mostů přes Rýn demonstrovali Římané hned několik druhů svých dovedností, a nutili Góty zamyslet se, a tím pádem držet se raději při zemi.



Germánské obyvatelstvo se po tom, co vidělo mosty přes řeku Rýn, už potom cítilo jinak, což byl asi Caesarův nejpodstatnější záměr.



Někteří Galové si při dlouhodobém pobytu římských vojsk v Galii na ně zvykli jako na určitou samozřejmost ve svém životě.





..

..

Ve skautu se mi líbí např. některé hry -třeba ta, když si dáme na talíř nějaké nezdravé jídlo, které máme přitom rádi, a několik hodin se ho nedotkneme, když leží na stole uprostřed místnosti. (...).



Ve skautu pozorujeme 2 druhy naší vůle – a) je to vůle něco neudělat – třeba nesahat na naše oblíbené jídlo, nebo zábavu v naší blízkosti – a za b) je to vůle něco užitečného nebo spravedlivého udělat.



Ve skautu používáme např. nezdravé jídlo k tomu, že si na něm cvičíme silnou vůli tak dlouho, dokud se nezkazí.



Caesar si v Gálii u domorodého obyvatelstva velice rychle získal pověst člověka, se kterým je raději dobré se nějak domluvit, než proti němu bojovat.



( ...).

((...)).

..