Předzvěsti

Slunce zvolna padá za věží kostela
dvorek se loučí pusami z vandru
oleandrů soumrak sedá z nebe na těla
černá se vlévá řece do meandrů

Jazyk dne má příchuť koriandru
návštěvník podvečer nečekal dlouho
potulný zvon v dáli hlásí novou mantru
volá tě na Zemi, věčná lidská touho

Je snad ze zlata smutná maceška
obepne břečťan dvorek i stůl?
Tušíce zelenozlatou, podzim potěžká
hladinou očí závoj z listů plul

Dvůr svléká si letního kabátku půli
řeka se zklidňuje, břečťan mlhne
bdí maceška, do něj se stulí
prach sypat vodě, v ní mrtvé vlhne