Dítě Štěstěny

Když sudičky nad kolébkou tehdy stály mi,
tak štěstí rozdávaly hrstmi plnými.
Kdo řek, že se k věcem nedá přilnout, přitulit,
ten lže a měl by vrátit diplom cinknutý.

Jsem dítě Štěstěny,
a její miláček.
Syn Pallas Athény,
i lásky vojákem.

Láska, ta se přeceňuje - povyk umělý,
vždyť kumštýři, přišli by na buben bez ní.
Vydělávám, ty utrácíš, jsme vzorem genderu,
tohle je láska pravá, bez norem EU.

Jsem dítě Štěstěny...

Deadline dostal nový význam - pětasendesát,
od dob, kdy nic necítím, cítím dost se fajn.
Když se daří, tak se daří, zvraty osudu,
co nemám, nepostrádám, Díog. bez sudu.

Jsem dítě Štěstěny...