Život je krásný

Není den jako den.
V taji nekonečném
povstání citu
já přikládám
Ti báseň ke rtu.

Budeme artikulovat
v obratech
nástupních stanic
velkolepého obrazu
našich autoportrétů
v odlehlém vesmírů
intimnosti.

Už proudí krev
do Tvé kůže.
Povstaň.

Co by řekl Archimédes?
Přeci potopa těla
nás nečeká.
Je slunce
i láska vřelá
je netrpělivá.

Padáme do světa
v úniku třpytů.
Bůh je nám svědkem.
V detailu i ve stínu.

Jsme svoji
a milujeme
se ve vůni rozmarýnu.

Jsme děti
radostného okamžiku.

Líbej.
Čeká nás den díků.