Deprese

Moc mě to mrzí, mé milé a drahé já,
nikdo nechápe, jak moc jsem unavená.
Když se překonám, to mě těší,
politování je pro mě jen přítěží.
Chci jen vědět, že na to nejsem sama,
nepomůže mi Ježíš, Buddha ani Dalajláma.
Jen blízcí, co chtějí, abych byla šťastná,
i přes to, jak umí být má nemoc propastná.
Vybojuju si tu Gábi bez deprese,
i když to jde velmi nelehce.
Jak zpomalený film se cítím,
ale já si na tu ludru posvítím.
Aspoň ždibet optimismu v sobě mám,
já tu hnusnou ludru překonám!