Velké miminko

Pravdivý příběh v básni, ze šťastným koncem.
» autorka: Marťas9
Veliké miminko

Před třemi roky
těžké to bylo
princezně naši
ven se nechtělo...

U mámy dobře
v bříšku teplo
nechci se narodit
není přece léto.

Tak se tam držím
jak malé klíště
třeba nastane
slovíčko příště.

Bohužel příště
nemůže býti
musím se protlačit
za bráškou jíti.

Tak se ven deru
ramínky napřed
nehledím na nic
jsem přece macek.

Snad jsem to přehnala,
nevím jak dále
zůstávám bloklá
v mamince malé.

Velká to dřina
doktoři pomohli
my dvě maminko
by jsme nic nezmohli.

Tak jsem tu taky
koukám se na Vás
vy jste mí rodiče,
tak na Vás mávám.

Mávám jen jednou,
druhá mi neslouží
být rychle na světě,
teď mě to moc souží.

Ještě, že mám Tebe,
maminko moje
vím, že mi pomůžeš
jsem přece tvoje.

Ty se mnou cvičíš
já ale pláču,
pláču tak hodně,
že straším brášku.

Děkuji Tobě,
má zlatá maminko,
že jsi mi pomohla
už nemám bolínko.

Ručička zdravá,
s bráškou si hraji
ti co o tom nevěděli,
tak to nepoznají.
Tipů: 4
» 02.06.24
» komentářů: 0
» čteno: 198(2)
» posláno: 0


Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Psí stáří | Následující: Nemám Alzheimera

© 2011 - 2026 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku