Prolétlas mým životem jak létavice... .

Prolétlas mým životem jak létavice... .
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::





Prolétlas mým životem
jak létavice,
zůstaly však neodčinitelné stopy Stopy. 
 
 
 
 
 
Bílý háv Tvého šatu
zanechal bělobu v mých očích, a  
jemně  pálivá, nedokončená  věc
zůstala v mysli zaseknuta, jak     
letní kamínek v podrážce boty. 
 
 
 
 
 
 
Spálené statky, opuštěná     
usedlost i s ořechovým     
mlázím, a já, žhář, údivem     
otevřená ústa, čním     
                    bolestivě.





A jinak, zdá se, nic,  
 nic,
  jen holé ruce.