Dva šampóni

Lebedím si doma v křesle s kávou a knížkou… klídek a pohoda…
Najednou se z koupelny ozve hurónskej zpěv.
Vlítnu tam a: „Co to je, kdo to řve?“
Na poličce stojí vedle sebe dva nový šampony a zpívají.
„Tak dost! Máte mi mejt vlasy a ne tady hulákat. Jste šampony, ne zpěváci. Když budu doma i když nebudu, vy budete zticha jako ostatní normální drogerie.“
Odcházím.

„Hele, kámo, já bych raději myl psa,“ zoufá si první šampon.
„Na to nemáš školy. To já chci mejt krásný vlasy naší mamky,“ zasnil se druhý.
„To neni žádná naše mamka, jen si nás koupila,“ odsekne rádoby psí šampon.
„Ale vybrala si ze všech z regálu právě nás a dala za nás prachy, tak je to mamka a basta!“
Načež se ozval kondicionér: „Držte už špunty, nejste jediný, koho si vybrala.“
Všechny lahvičky a dózy v koupelně se začaly vrtět a chechtat. Dokonce i toaleťák se pýchou nadouval.
Nakonec s výdechem vůně řekl francouzský parfém: „Ale inteligentní kosmetika způsobně mlčí a jen tiše vnímá, jak si ji naše drahá mamá užívá.“
„Neříkej jí mamá!“ zahuláká šampon.
„Ticho, už jde!“

Umyla jsem si jedním z nových šamponů vlasy a použila kondicionér. Najednou slyším šepot: „Tohle já zmáknu sám za vás oba. Mám kondicionér v sobě.“
Varovně jsem se na druhej šampon podívala, tak zmlkl.
Přehlušil ho fén, který se horce nafukoval, že on hulákat může. Heč!

Večer přípravky v koupelně osiřely.

Použitý šampon najednou vzdychá: „Mně nějak ubyla energie, už se mi ani moc zpívat nechce.“
„A bude hůř, kámo, až budeš na dně,“ poučil ho kondicionér.

A tak oba noví šampóni posmutněli. Nebylo jim lépe v drogerii na regále?
Tam zpívali a hulákali celou noc.
A z vrchovatě plných sil.



.