Citopsaní
;-)
» autorka: Lilith |
Smět tak vykouzlit nádherná slova
jak nakloněný osmistěn, koncentrický
vrcholící úchvatnost nahé fantazie
posvátný charakter omylů
co se nesmí spravovat, ale zracionalizovat…
Přílišná geometrie? V tom to kouzlo je? Ne.
Jak ranní šupina létající ryby
ta nejlesklejší, nejstříbřitější, září
jak světlo vyzářené ze špičky štětce malíře
jak písmenko vloudilé do překrásného slova
psané zlato, psané citem…
Je zlato bohatství? Je cit vzácností? Je.
Smět stát se loďkou v zatmění vody
a okem s dlouhými řasami šmrdlat nebe
rozhánět mraky, co chtěly by bouřit
avšak není hřmění, není volání, není mluvy
jen ozvěna zakletá v přístav
pro malé loďky kotvící tu jak příběh ze slov
z lásky vlnek, ze srdce plachet, ze žeber větru…
Je to tak odlehčující? Skvostné? Je.
Zasazený rámus lidství nevzkvétá, jen existuje, je
hlučnost bytí civilizace
zvolna se odpoutávající já…
tak zvláštně unavená, tichem chci se stát
a slova čarovat jedno za druhým
do veršů, do vět, jen povědět
příběh citopsaní
přijď ke mně, čase, přijď
než ze slov kouzelných stane se zlatý prach…
Mlčeti zlato? Je to tak správně? Je.
Jak prstíky na klavíru rozcuchané svým nadáním…
slova jsou tóny, tóny jsou hudba, hudba je cit
cit je láska…
V těch nejhezčích verších i větách…
Ano, je.
.
jak nakloněný osmistěn, koncentrický
vrcholící úchvatnost nahé fantazie
posvátný charakter omylů
co se nesmí spravovat, ale zracionalizovat…
Přílišná geometrie? V tom to kouzlo je? Ne.
Jak ranní šupina létající ryby
ta nejlesklejší, nejstříbřitější, září
jak světlo vyzářené ze špičky štětce malíře
jak písmenko vloudilé do překrásného slova
psané zlato, psané citem…
Je zlato bohatství? Je cit vzácností? Je.
Smět stát se loďkou v zatmění vody
a okem s dlouhými řasami šmrdlat nebe
rozhánět mraky, co chtěly by bouřit
avšak není hřmění, není volání, není mluvy
jen ozvěna zakletá v přístav
pro malé loďky kotvící tu jak příběh ze slov
z lásky vlnek, ze srdce plachet, ze žeber větru…
Je to tak odlehčující? Skvostné? Je.
Zasazený rámus lidství nevzkvétá, jen existuje, je
hlučnost bytí civilizace
zvolna se odpoutávající já…
tak zvláštně unavená, tichem chci se stát
a slova čarovat jedno za druhým
do veršů, do vět, jen povědět
příběh citopsaní
přijď ke mně, čase, přijď
než ze slov kouzelných stane se zlatý prach…
Mlčeti zlato? Je to tak správně? Je.
Jak prstíky na klavíru rozcuchané svým nadáním…
slova jsou tóny, tóny jsou hudba, hudba je cit
cit je láska…
V těch nejhezčích verších i větách…
Ano, je.
.
Tipů: 17
» 09.04.24
» komentářů: 12
» čteno: 75(10)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Přemýšlivá zamyšlenka
» 09.04.2024 - 20:29
Na vrcholek fantazijního osmistěnu opatrně kladu velkou pochvalu, k rybí šupince přikládám čtyřlístek a mušku jenom zlatou.
S ovečkami mraků bych chtěl přejít nad ozvěnou loďky tvé, přát tvým plachtám jen příznivý směr a darovat ticho v luxusním dárkovém balení. :-) Třeba moře ticha převázané citronovou mašlí. :-)
Akordy, vítr a rozcuchy, krása. :-)
S ovečkami mraků bych chtěl přejít nad ozvěnou loďky tvé, přát tvým plachtám jen příznivý směr a darovat ticho v luxusním dárkovém balení. :-) Třeba moře ticha převázané citronovou mašlí. :-)
Akordy, vítr a rozcuchy, krása. :-)
» 12.04.2024 - 02:58
Je to košaté a bohaté obsahově i formou, Lilith :)
(...jak prstíky na klavíru rozcuchané svým nadáním… :) )
(...jak prstíky na klavíru rozcuchané svým nadáním… :) )
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Kostihra | Následující: Protiprchám