Slova překynutá sebou dutá

Bylo to jako promnout v dlaních hrstku popela a přemluvit ho na dřevo a papír
v rozrušení z radosti oživovat křehké stvoly a lámat pily
jako otevřít dveře uprostřed louky a plna očekávání zůstat /stát!/


Horizont trčel nad drdoly pahorkatin a s ním i bezejmenní svatí
slova paličkovaná s chutí a vášní sebevraha
slova k utrácení lakomá
slova k utrácení drahá

Zvonek i kukátko visely na baňatém mraku jménem pecivál
a všechny vlastní nesmysly obtočeny kolem krku
/byly těžké a přece neškrtily/
vytrvalá radost šla zkratkou přes konec
a v tichu před bouří si vítr přeci vál
klidně a bez výčitek

Znovu jsem tě zahlédl v celé své neviditelnosti
navzdory stovkám kilometrů
/netrub to celému mikrosvětu varovala sebe samu/
a v sebeklamu se nechala pohodlně obalamutit
/oba mamuti hloupost i láska se pyšnili jak pávi
jež se baví/

Oči se smějí mimikry pláčí
a dveře stále dokořán
a slova stále
mrak rozfoukaná pěna na kartáči
cupovaná na útržky vzlétala a sedala si na drát vysokého napětí
v zápětí se nadechovala a z pastvin lesů křehká pila

Čeká je výlet
a úklid
a my
puklí o rozvité množství vět
jež bylo radno zadržet
cestou do středu k ještě jednomu nešikovnému dni
roztočeni na úlomcích hřídelí

bledneš mi na temnotu příteli

a není oč se podělit
je jen není co ani ty jak

ty přízemně ojíněná židovská třešeň
já nevkusný banshee pontiac