voda

za nocí temných, neprůsvitných

kdy tma se plní zklamáním

sám tiše po hladině kráčím

na plátno vody kreslím kola


stíny svých pochyb neodbytných

přestože pryč je odháním

jak kouli na řetězu vláčím

a sám ze sebe dělám vola


voda je chladná, s vůní ledu

když uchopí mě touživá

od úst se kouří, když ji líbám

a zuby trnou chtěním více


však ubránit se nedovedu

jak už to v touhách chodívá

dnes už vím, že to byla chyba

proto na hrobech hoří svíce