Až stanu se bouří...» autorka: Lilith |
V lehkém šumění záclony
ve skrytosti její lábu vzduch zahrady
oknem otevřeným
a mraky se otvírají dešti…
jen sama v sobě bouřím
Až stanu se bouří
tělo silné vichřice
duše kvílící místo zpěvu
oči proměněné v blesky budou
a průtrž čirých slz radosti
až stanu se bouří…
Dalekozraké srdce se rozevírá
jen škvírkou nakukuje nezraněné
zamykám své vnitřní počasí
a vpustím jen slunko, jen tak malounko…
na okraji očí… místo vichřice a slz… vánek jen
přežila jsem své bouřnění
.
ve skrytosti její lábu vzduch zahrady
oknem otevřeným
a mraky se otvírají dešti…
jen sama v sobě bouřím
Až stanu se bouří
tělo silné vichřice
duše kvílící místo zpěvu
oči proměněné v blesky budou
a průtrž čirých slz radosti
až stanu se bouří…
Dalekozraké srdce se rozevírá
jen škvírkou nakukuje nezraněné
zamykám své vnitřní počasí
a vpustím jen slunko, jen tak malounko…
na okraji očí… místo vichřice a slz… vánek jen
přežila jsem své bouřnění
.
Tipů: 12
» 23.03.24
» komentářů: 12
» čteno: 72(9)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Chvilky mimo prostor i čas
» 23.03.2024 - 17:18
jak krásně poetické, milá bouři. :-) Kam se na Tebe hrabe Zeus. :-) Ale to odemknuté Slunce na všechny západy a na zlatý klíček je přece jenom hezčí. :-) Za šum záclony opatrně kladu vzdušné ST. :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Černé růžky | Následující: Darovánka divukrásna…