Zdraví na hnoji

Zdraví
Zdraví nenajdeš na hnoji
A to to moje je značně pochroumaný.
Tak jsem si postupně koupil věci, které mi ho alespoň při práci trochu chrání.
Začal jsem botami.
Ty musí být pohodlné a vzdušné.
Pak montérky s trošku ochrany před žhavými okujemi.
Taky kožené návleky a zástěru.
Pro ruce rukavice.
Na uši sluchátka.
A pro oči plexy štít.
Po kolečku naplivaných sazí a všeho toho svinstva jsem usoudil, že je čas chránit i plíce.
Z důvodu šetrnosti jsem ponejprv koupil známé Hamáčkovy (červený svetr) respirátory v kterých se však nedá dělat.
Pak jsem koupil ty dražší s ventilkem.
Ani s nimi nebyla práce možná.
Překonal jsem moji vrozenou šetrnost a koupil si konečně dýchací masku s dvěma filtry, údajně zaručující dostatek vzduchu pro plíce.
Při nejbližší příležitosti jsem zjistil neslučitelnost masky se štítem.
Prostě se tam nevejde.
Takže je volby co je na lidském těle důležitější.
Zrak nebo dýchání.
Zvolil jsem dýchání.
Snažím se dýchat přes masku.
Moc to nejde a přičítám to ochablým covidovým plícím.
Snažím se co můžu a jdou na mě mdloby.
Masku sundáma beru si štít.
Druhý den to zkouším znovu.
Opět nevolnost.
Respirátor házím nasraně do kouta.
Opět zbytečně vyhozené peníze, říkám si.
Na zemi vidím podivný odlesk.
Beru tedy masku na milost a do rukou a zjišťuji, že oba filtry jsou ještě originálně zavařené v celofánu.
Jsem skoro za debila.
Vlastně ne skoro...
Prostě se přes igelit dýchat nedá!!!
Ochranný obal tedy odřezávám a masku zkouším.
Téměř normálně dýchám.
Už se nedusím.
Ale pak si zase říkám, že by filtr déle vydržel.
Možná na věky, kam bych já býval šel, kdybych jej tak používal.
Takže až budete používat tu pánskou ochranu, tak nic neodřezávejte.
Tam to neplatí.
Jinak si budete muset odřezávat ze svého platu, po zbytek života.