Odešel z kostela

Uvnitř nahý
a teple oblečený
stál a zavřel dveře
posvátného kostela.

Jako zázrakem
poštolka
mu sedla na ramena.


Díval se dál.

Poslala jí žena
a v zobáčku
báseň táhla.

Posadila se mu na dlaň
a on četl a plakal.

Byla to ona.
Za rohem jeho
dávno milovaná.

Konečně řekla ano.
Radost se vzňala divoká.

Líbal jí,
aby jí už neublížila cizí ruka.

Poznala násilí
a přesto byla
neposkvrněná.

Jako báseň
z touhy řečená.

Dala mu pramen ze sebe.

Nevěřil ani k ránu.
Na zemi svítilo nebe.

Z něžnosti
z barevnosti
zřel důkaz
činů lásky
a hladil hmatatelné její vlásky.

Už se s Tebou nerozejdu.
Sliboval.

Ona se smála
a věřila v jeden ideál.

15.03. 2024, 15.10