vrány

průsmykem úzkým

uzoulinkým

tenkým jak listy

konvalinky

protáhnu se

až přijde doba

zbyde jen sen

to víme oba



na břehu vody

půjdeš zase

zpívat své písně

smutným hlasem

jen mrtvý psík

ti štěkne v hlavě

to svědomí

tě plesklo právě



a já, v tu dobu

v jiném světě

budu jen stín

co obejme tě

z mrtvého pole

vzlétnou vrány

sama si můžeš

za své rány