Ze snů se vytrácíš

V bezmoci té noci v moci oceánů,
má dávná vzpomínka šeptaná do ucha,
ve skořápce ze snů houpe se v orkánu,
za vlnou vlna jde, na maják mi šplouchá.

Moře je velké a má loďka tak malá,
ztrácel jsem víru, že snad ještě se dějí
zázraky, že vzpomínka by jednou hřála,
z moře vyplavena, vzkříšená nadějí.

Křižuji moře, hledám co možná není –
s pokladem skořápku za snů pod hvězdami.
Však ta mizí v údolích vln zapomnění,
až tříští se v nic po střetu s vlnolamy.

V moři skořápku zřít toužím ne malinko,
když ze snů se vytrácíš na lásku vzpomínko.