Zima

Před zamlženým oknem
tisíce nevěst v bílém šatu
čekajíc na svého prince
s prstýnkem z chvojí

Bílý kůň ztrácí cestu
v tom světlém tichu
slyšet jen cinkání
ledových náušnic
a pomalý proud
lesních splavů
klouže po závojích
tak něžně

Mrazivé prsty
tají s vlažným dechem
a obalené vločky
zalité do rámu
svírají krajinu
a listy popadané
v chladivém herbáři
jsou jak drahokamy

Stříbrné krásno
než teplé paprsky
změní vše do barvy
uschlé slupky banánu