Rozjímání

Čas jak řeka utíká,
tóny života znějí
již v pomalém tempu
a svazek klíčů k běhu doby
již neotvírá další sály
nových zážitků.

Myšlenky hlavou
jen tak plynou,
hrají si se mnou
občas na schovávanou.

Zahrada na konci cesty mé
má chodníky kamenné.
Kámen, ten nezestárne
jen člověk, ten to má marné.

Vše co mělo se stát, stalo se,
běh života od plenek po věk zralý
symboly lásky i smutku,
to vše je dávno, časem překonáno.

Když tělo bolí co zbývá,
sedět v klidu domova
a poslouchat hudbu času
kterou předešlé roky vytvořily.