Pořád

Pořád mi voní byt,
po tvojí kytici z lilií.
Proč měla jsem potřebu žít,
s lidmi co,o moje sny nestojí.

Jak včela,co bodne jen jednou,
čekám na ty, kteří mě opět zvednou.
Křídla má mi osuší,
ach,ano,to jsou ti,co ani netuší.

Mám hlavu plnou střepů,
a vzteky se přímo klepu.
Všechny ty tvoje ohavný slova,
vdechla bych do sebe zas a znova.

Prázdná skořápka,
o kterou nikdo nestojí.
Osamělá potápka,
co se už nebojí.