Ráno při holení...» autor: libour |
Když mne má duše zabolí,
mám chuť vtrhnout do polí,
skučet v poryvu větru
kdo to ve mě huláká,
tím řevem vystraším i tuláka,
odchází ve vytahaném svetru
další den bez hlesu,
ztratil jsem všechnu noblesu,
chvilku slabosti si zase odpustím
však ráno při holení,
dám si k naději svolení,
svědomí v lahvi vína rozpustím.
mám chuť vtrhnout do polí,
skučet v poryvu větru
kdo to ve mě huláká,
tím řevem vystraším i tuláka,
odchází ve vytahaném svetru
další den bez hlesu,
ztratil jsem všechnu noblesu,
chvilku slabosti si zase odpustím
však ráno při holení,
dám si k naději svolení,
svědomí v lahvi vína rozpustím.
Tipů: 8
» 28.01.24
» komentářů: 0
» čteno: 64(6)
» posláno: 0
» nahlásit
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: V děravém sáčku | Následující: Svůj život...