Baletní nostalgie…

snad to ani nejni poezie... ale vzpomínka pro mne na maminku, která nás opustila v 53 letech...

» autorka: Lilith

Stojím (sotva stojím)
na růžových špičkách se stužkami kolem lýtek…
a vzpomínám na divadlo
kdy už šestiletá jsem v divadle tančila…
krokem baletním cupitala
v saténových světle růžových šatičkách
a nesla na zlatém polštářku Popelčin střevíček pro prince.

Ano. Balet „Popelka“ to byl…
A také „Šípková Růženka“… a další pohádky nádherné
paní učitelka s námi nacvičila.
A kostýmy ze všech vystoupení mám.
Maminka si je schovávala… a já zpět zdědila.

A náhle, jen tak intuice mne přiměla
podívat se po letech na program divadla.
Mezi spoustou her zrovna balet Popelka.
Radostí jsem rozvrkočena a myslím na maminku
že se na mne z nebe usmívá
a určitě bude na představení se mnou
jako kdysi, když jsme spolu jezdívaly do Prahy
na všechny balety… tolik je milovaly.
Maminka šatičky ze sametu nám ušila
skoro stejné, byly jsme tak krásné…

A tak stojím na starých špičkách
které otlačily mé nožky v nácti letech…

Budu se už jen nadšeně dívat a hudbu a tanec vnímat
a společně s maminkou kdesi vysoko nad sebou
prokouzlíme se nádhernými emocemi baletu
jako bychom byly znovu spolu
a vždycky budeme tak krásné…

;-)

.