Lyra

Tóny jsou kladeny nitrem
v hranici zázraků.

Luna střídá svítání
a kotouč, co malíř
dojal v soukromí
se prochází nebem.

Báseň je zapomenutou láskou
i opětovaným květem.
Holoubci tančí světem
a pírka si podávají
v království návratů.

Láska je nekonečná,
i když slzy sčítá.
Není přeci jednoduchá
i emoci občas rozvírá.

Víra je dlouhá
a lepší milovat vzdálené,
než být sám.


Mezi řádky silné šeptání.
Platónova láska mnohé nahradí.

Ale pak pusa atom rozštěpí.
Kdo nepoznal, ten neví.

Lyra zpívá v jinotaji.

Kdy jsme se naposledy milovali?
Bylo to jako proud řeky,
co se nezastaví.

Měli jsme sny,
co přesáhly.
Ach, nejmilejší.
Jsi pramen zdraví.