Zrod básně

Rodí se v nekonečnu
ta křehká rozpaží
slabik i vjemu.

Poutník je hledá
a v nesnázích
mudrcem se stává.

Jako obraz vždy je jiný,
ať ho vezmeme z každé
nastíněné stěny.

Cit vchází na scénu,
to básník našel
milou ozvěnu
i měsíc pokřtil
slastí plnou života.

Noc formuje
z těžké mlhy
světlé naděje.
Pavouk utká pavučinu
a ráno pěvec
z hnízda zapěje.

A Bůh dá požehnání.

Slovo je přeci začátek
i konec konání.
Život i narození.

Buďme k sobě trpěliví.

04.06.2022