Kdeže

Kdeže loňské sněhy jsou i chvíle něhy,
a komu ve vesmíru loňské Slunce svítí?
Kdeže vysněných ostrovů jsou břehy,
a kdeže tlí první lásce dané kvítí?

Kdeže jsou chvíle jež pohladí a nezradí,
i vše to, co chybí v knihách dějepisu?
Kdeže jsou, jimž uhranuly oči hadí,
a kde skutek utek slibů těch u lizu?

Kdeže víno je, kterým jsem se kdy opil
pro mé viny ve svědomí naložené?
Kdeže plánů konec je, kterých jsem pozbyl,
a kdeže je vše, za čím se kdekdo žene?

Kdeže je svět jak jsem jej znával, kdeže?
V čase utopen je – a my s ním již téže…