Blankytně modré moře

Srdce jak hladina rozbouřeného moře,
potápí lodě, vtahuje lidi oděné spoře.
Však co na dně jest, to na dně zůstane,
trochu se rozpadne, každého zub času dostane.
*
Nad horizontem vánek s plachtami si hraje,
praskání prken, na přídi námořník se kaje.
Ze strachu z potopy, z toho, co jest na dně,
nevidí krásy, ty krásy světa snadně.
*
V nedohlednu fauna na zelené pevnině,
jen blankytně modro, všude jen nevinně.
Ač zůstal sám, sám kapitán, co se bál,
se strachem v srdci a v narudlých očích žal...