Neodcházení

Dopolední celibát,
Nerez sjíždí po vlnách.
Zatažený zůstávám,
nemám ranní, jsem tu sám.

Odcházíš, nemáš kam jít.

V letišťových postelích,
těla se zvlášť zocelí.
Smutek v kapkách z ocelí,
staré rány zacelí.

Odcházíš, nemáš kam jít.

A deští, deští, deští...
Ještě v medvídcích Haribó,
se zuby, ty tvé, otisknou.

V křižovatkách soukromých,
semaforům málo dík.
Domov nemám, pouze dům,
končí další tak ze snů.

Zůstáváš, nemáš kam jít.