pospíchej

pospíchej

ať se jak vůně chleba

protáhneš ranní špičkou

přesně ve chvíli, kdy jsi třeba

ať zablýskáš se na hladině

a o skleničku cinkneš lžičkou

až pozornost mou ukolébá

vnímat hodinu po hodině



pospíchej

obraz malovaný

rukama holýma jak v smrti

sám sebou na kost rozebraný

v lisu si palce představ drtím

pak po tenkém skle rozhodnutí

pošlu svou loďku přesvědčení

tam, kde jsem kotvou vyrval díru

do černé noci

do vesmíru

až tam, kde žádná

milost

není