Kraj minula

Tichý kraj ve stínu
příkrovu skal,
tomu mám za vinu,
že duši mi vzal.

A vítr kdekoliv
volá mě dál
zpět v náruč údolí,
kde čas vždy stál.

Na prahu přítomna
vzpomínky klamou,
minulost nepozná,
když pravdu lámou.

Ospalé podlesí,
ten smutný kraj,
vždycky mě vyděsí,
když v březový háj

kroky mé vychýlí
tak jako v loni,
hlavu mi před Pánem
pokorně skloní.

Minulost láká. Lže..
O tom, co dál.
A mě tak volá zpět
kraj, co vždy spal.